Simona Stašová o matce Jiřině Bohdalové: Je vyvolená, já to asi nedám

Fakta

• Simona Stašová (71) je dcerou herečky Jiřiny Bohdalové (95) a seismologa Břetislava Staše.
• Stašová vystudovala DAMU a první angažmá získala v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích.
• V roce 2014 získala první místo v divácké anketě TýTý a byla třikrát nominována na Českého lva.
• Má dva syny: Marka s italským profesorem Eusebiem Ciccottim a Vojtěcha s hercem Pavlem Skřípalem.
• Nedávno vystoupila ve Veselí nad Lužnicí v představení Cena za něžnost a v srpnu se vrátí na scénu zámku v Třeboni.
• Jiřina Bohdalová oslavila předběžné 95. narozeniny, představila nový dokument a natočila speciální Tobogán.

Obdiv k matčině vitalitě a obavy z vlastního stárnutí

Simona Stašová, jedna z nejobsazovanějších českých hereček, se svěřila s obdivem i obavami ohledně energie své matky Jiřiny Bohdalové, která letos oslaví 95. narozeniny. „Maminka je asi opravdu vyvolená a všichni vidíme, že to tak je. Jak to bude se mnou, se ještě uvidí. Zatím se cítím dobře, ale tohle asi nedám,“ uvedla herečka. Stašová přiznává, že by si přála být na světě tak dlouho jako její matka, ale pouze za předpokladu, že by si zachovala podobnou vitalitu. „Pochopitelně bych tady chtěla tak dlouho být. Ale jen když na tom budu tak jako máma,“ dodala.

Rodinná tragédie a opora v babičkovské roli

Herečka promluvila i o tom, co její matku drží nad vodou po nedávné rodinné tragédii. Stašová se raduje ze své role babičky: „Toníček je nádherný a už má první zub. Miluju být babičkou, miluju celou tu rodinu. Vlastně díky tomu máme svoji nesmrtelnost. Tohle pokračování rodu je ta jediná nesmrtelnost, která je. Že tady po sobě necháme další lidi, kteří vzešli z nás.“ Podle ní je receptem na matčinu energii neustálá aktivita a přísný, ale láskyplný přístup. „Když ji každý den vidím, tak je ten recept jasný. Pořád se mnou jedná, jako by mi bylo čtyřicet, nesmím si postěžovat, že mě něco bolí, protože na to podle ní ještě nemám nárok. Ona neposedí, vaří, nadává nám, směje se s námi, opravuje nás. Pořád je to ten krásný generál. Jakmile přestane nadávat, tak to bude zlé,“ uzavřela.

Kariérní cesta od Jihočeského divadla k vrcholu popularity

Simona Stašová, dcera herečky Jiřiny Bohdalové a seismologa Břetislava Staše, vystudovala DAMU. Svou první roli ztvárnila v osmnácti letech ve filmu Kdo je kdo. První angažmá ji zavedlo do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, poté přesídlila do Prahy, kde působila 14 let v divadle E. F. Buriana a nyní je již 37 let v Městských divadlech pražských, konkrétně v divadle ABC, kde je stálým hostem. Její domovskou scénou je také Divadlo Lucie Bílé. V roce 2014 získala první místo v divácké anketě TýTý a byla třikrát nominována na Českého lva za filmy Pelíšky, Román pro ženy a Lída Baarová. Přestože je dcerou slavné matky, lidé ji začali poznávat až kolem padesátky, po filmu Pelíšky. „Měla jsem slavnou maminku, ale měla jsem svoje jméno. Nikdo nás nespojoval,“ vzpomíná.

Herectví jako psychoterapie a hledání smyslu

Stašová přiznává, že v začátcích hrála vše, co jí bylo nabídnuto, a snažila se upozornit na sebe i záskoky. „Každý ten schůdek jsem si musela pořádně ošlapat, než jsem zase stoupla na ten o kousek výš.“ V té době byl pro ni vrcholem dabing Barbry Streisand, který jí nabídla režisérka Olga Walló. S věkem a zkušenostmi začala od povolání vyžadovat hlubší smysl. „Pro mě je důležité mít touhu chtít něco říct divákům, podělit se o svoje myšlenky, o svoje životní zkušenosti, o svůj smysl pro humor, o to, co mě v životě trápí a co mě naplňuje.“ Herečka zdůrazňuje, že kvalitní text je pro ni psychoterapií.

Tragédie, ne komik: Hledání světla v životních příbězích

Režisér Jan Kačer jako první poznal, že Stašová je jiný herecký typ než její matka – tragéd, nikoli komik. Herečka to komentuje: „Dobrá komedie má vždy základ ve smutku. Čistou tragédii bych nerada hrála, tam není východisko. Ráda hraju takové životní příběhy, které nás všechny potkávají, se kterými se musíme porvat, které musíme prožít, ale najdeme z nich cestu ven na světlo.“ Pro ni jsou důležité hry, které divákům přinášejí možnost poplakat si i zasmát se a vědět, že v tom nejsou sami. „Nic jiného nám v tom životě vlastně ani nezbývá, pokud nechceme být poraženi a vzdát ten život.“

Budoucnost: Svoboda výběru a přání zemřít na jevišti

Stašová dnes oceňuje, že si může vybírat hry, kolegy i režiséry. „Je to pro mě obrovská svoboda, ale taky obrovská zodpovědnost, aby za mnou diváci stále chodili.“ Hraje kolem dvaceti představení měsíčně, což je v jejím věku náročné, ale miluje divadlo natolik, že by chtěla zemřít na jevišti jako Milan Lasica. „Dohrál ještě představení, dvakrát se uklonil, lidi stáli a on se svezl a odešel. Nádhera. Pán Bůh ho měl rád.“ V srpnu se herečka vrátí v úspěšné hře Cena za něžnost na scénu zámku v Třeboni. Pokud by se narodila podruhé, chtěla by být překladatelkou z italštiny, jazyka, který miluje a který ji naplňuje.

Shrnutí

• Simona Stašová obdivuje vitalitu své matky Jiřiny Bohdalové, ale obává se, že ji nedokáže následovat.
• Rodinná tragédie a role babičky dávají Stašové pocit nesmrtelnosti skrze pokračování rodu.
• Herečka prošla dlouhou kariérou od Jihočeského divadla až k vrcholu popularity po padesátce.
• Stašová považuje herectví za psychoterapii a hledá v něm hlubší smysl.
• Preferuje hry s nadějným koncem, které divákům přinášejí útěchu a pocit sounáležitosti.
• I v 71 letech hraje dvacet představení měsíčně a přeje si zemřít na jevišti.